Konec jabloneckého „Střeláku"...kde budou naše děti tančit?
Pamatuju si, jak jsem tam šla poprvé na podpatcích po schodech od autobusové zastávky. Nervózní z toho, že se moje nekoordinované pohyby bude snažit někdo zkoordinovat a zároveň natěšená na svou první „společenskou událost“.
Když jsem tenkrát vešla do sálu, měla jsem pocit, že se tam zastavil čas a vypadá to tam stejně, jako když chodili do tanečních moji rodiče. Mělo to ale své kouzlo. Taneční sál, vyvýšené podium, bary a schody vedoucí na balkon. Vzhled vesnického kulturáku. Kde jinde by se taneční měly konat?
Zpocení a nervózní kluci, kteří jsou opakovaně vyzýváni k tomu, aby se konečně zvedli a ujali se některé z dívek. Vystresované holky čekající na svého prince. „Jen abych nezůstala na ocet.“ Nebo naopak dámská volenka aneb závod na krátkou trať v nepohodlné obuvi a s tím spojené vyděšené pohledy kluků, jak se na ně valí horda ziskuchtivých dívek, odhodlaných ulovit to nejlepší.
Kdo zaváhá, tančí s někým, s kým tancovat nechce. Tenkrát jsem kluky v jejich kvádrech litovala. Ze mě lilo v šatech na ramínka a oni na sobě měli minimálně dvě vrstvy oblečení s dlouhým rukávem.
Mamka mi vyprávěla, jak přebíhala na své hodiny tanečních přímo z tréninku z vedlejšího atletického stadionu. Ještě že je to hned vedle, jinak by mamka svoje společensky povinné hodiny tance nestíhala. Kdyby musela běžet až do Eurocentra, tak prošvihla začáteční waltz i polku a jejímu účesu by to také neprospělo.
Dokud ještě nestálo Eurocentrum, všechny maturitní plesy se konaly taktéž na Střeláku. Kdybych chtěla spočítat, kolik lidí tam symbolicky zakončilo svůj středoškolský život, tak se nejspíš nedopočítám. Je to několik generací.
Kolik se tam asi rozdalo květin a šerp maturantům?
Kolik to asi bylo zlomených podpatků a srdcí?
Kolik vypitých piv, panáků a snězených utopenců?
Kolik prvních polibků, prvních opileckých zkušeností a celonočních tahů?
Kolikrát jste šli nad ránem domů z plesu přes celé město?
Sál v Eurocentrum je sice modernější a větší, ale kouzlo Střeláku určitě nemá.
Plesová sezóna se chýlí ke konci a s ní i existence místa plného nostalgie…
Zuzana Šperlová
Jít běhat, či nejít běhat?
Znáte ten pocit, že chcete jít běhat (nebo jakkoli jinak sportovat), ale děsně se vám nechce? Já ho znám a doufám, že nejsem sama.
Zuzana Šperlová
Fandíme!!! Aneb jak jsem byla na hokeji
Do mého repertoáru méně oblíbených činností a věcí patří mimo jiné fotbal, hokej, místa kde se shromažďuje moc lidí a smrad z cigaret. Nemyslela jsem si, že to někdy zažiju všechno najednou, ještě k tomu dobrovolně a že se mi to bude líbit...
Zuzana Šperlová
Brno nebo Praha...kapsáři se najdou všude
Minulé úterý jsem si opět po delší době uvědomila, že maminka má (téměř) vždycky pravdu. Když mi neustále a pořád opakuje: „Nedávej si tu peněženku do přední kapsy batohu, jednou o ní přijdeš.“ Já ale byla vždycky stejně nepoučitelná jako Jaromír, kterému kamarádi říkali: „To neděláš dobře Jaromíre, že strkáš ty vypálený sirky zpátky do krabičky.“ Stejně jako Jaromírovi shořely sirky v kapse, tak i já jsem (naštěstí jen málem) přišla o peněženku.
Zuzana Šperlová
Jak se nakupuje v supermarketu
Určitě se Vám už někdy stalo, že jste šli do supermarketu třeba jen pro máslo a najednou jste stáli u pokladny a vyndávali z košíku spoustu dalších věcí. Byly přeci v akci, tak by byl hřích je tam nechat, nebo jste na ně prostě najednou dostali hroznou chuť. Není divu, že jste pak v zápalu boje zapomněli na to máslo.
Zuzana Šperlová
Každý máme svou „úchylku“
Já nejsem výjimkou. Patřím do ženského pokolení, takže je naprosto normální, že se při procházce městem koukám po výlohách obchodů s oblečením. Vystavené figuríny v nepřirozených polohách, navlečené do roztodivných kombinací hadříků mě ale většinou zanechávají relativně chladnou. Problém nastane až ve chvíli, kdy jdu kolem papírnictví. To se neovládnu a téměř vždy musím jít dovnitř...
Zuzana Šperlová
Dětství snů
O mých běžkařských začátcích, o zimě, sněhu a o tom, že není nic lepšího než čerstvý vzduch v plicích a modré nebe nad hlavou...
Zuzana Šperlová
Svatební dar aneb jak jsme dostali živou kozu
O svatebních darech, o tom, že originalitě se meze (ne)kladou a o tom, jak jsme chovali užitečné zvíře.
Zuzana Šperlová
Kdo je kdo...v oblasti výživového poradenství
Poslední dobou se roztrhl pytel s různými společnostmi nabízejícími výživové poradenství, média se jen hemží různými více či méně pochybnými informacemi o tom, jak a co správně jíst a hlavně se nadváha a obezita šíří jako epidemie černého kašle. Lidé vědí, že by potřebovali shodit nějaké to kilo, ale už nevědí, s kým se o tom poradit, aby se jejich snaha setkala s úspěchem. Možností je spousta. Můžete podlehnout nátlaku z televizních reklam, jít do lékárny a koupit si některou z propagovaných „hubnoucích bobulí“ a doufat, že to zhubne za vás. Nalijme si ale čistého vína. Opravdu si myslíte, že to bude fungovat? Jestli ano, tak to zkuste. Jestli ne, tak existují i další možnosti, co dělat...
Zuzana Šperlová
Jizerská padesátka 2012, aneb návrat ke kořenům lyžování…
Na Jizerské 50 mám nejradši to davové šílenství na startu. Jak se všichni snaží rvát se neprostupnou masou závodníků, jen aby fotobuňkou na konci stadionu projeli první. Já se taktéž nechala strhnout davem a bojovala jsem hlava nehlava. S rukama nad hlavou, abych nepřišla o hole jsem se pomalu posouvala davem kupředu...
Zuzana Šperlová
Před Jizerskou padesátkou…
Letošní Jizerská 50 byla natolik hluboký zážitek, že jsem se o ní rozhodla napsat až s patřičným odstupem, aby to nebylo zkresleno mým pozávodním fyzickým i psychickým rozpoložením.
Zuzana Šperlová
Návrat do minulosti
Nedávno jsem uklízela svůj starý dětský pokojík u rodičů. Narazila jsem na zápisník z mého krušného pubertálního období a v něm následující text. Byla jsem tenkrát ještě moc mladá, blbá, a šťastně zamilovaná do nesprávného chlapa... Teď už jsem o něco málo starší, doufám že chytřejší, ale hlavně šťastně zamilovaná a vdaná za správného chlapa...
Zuzana Šperlová
Jak to končí, když se skončí…s vrcholovým sportem
Rodiče mi vždycky vštěpovali, že jsem studijní typ a v podstatě mě nikdy nenapadlo, že bych po maturitě nešla na vysokou školu a stala se třeba kadeřnicí, popelářem nebo právě třeba i profesionálním sportovcem.
Zuzana Šperlová
Proteinoví maniaci...
Všichni moji kamarádi mají v podvědomí, že studuji takový ten divný obor s divným názvem, kterému nikdo nerozumí, ale každý tuší, že má něco společného s výživou. Proto se mě každou chvíli někdo ptá, co má jíst, jak má jíst, že chce zhubnout, že chce přibrat a jak to má udělat. Minulý týden nebyl výjimkou a napsal mi jeden můj kamarád – bývalý sportovec, který před pár lety se sportem skončil a nyní se zařadil do pracovního procesu, na sport mu moc času nezbývá a začíná pomalu ale jistě přibírat. Obrátil se na mě proto s prosbou o pomoc. Nějaký jeho známý z posilovny, který se dle něj vyzná ve výživě, mu napsal nějaké rady, jak zhubnout a zároveň nabrat svalovou hmotu. Já se na to prý měla podívat a zhodnotit, zda je to tak správně.
- Počet článků 14
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1355x